Popis rodokmenu je použit z úvodní části knihy Vladimíra Tupého Kořeny a kořínky, který rodokmen sestavil.
Poznámka: Jde o rodokmen sestavený vzhledem k tátovi, tedy od tátova otce (mého dědy) Jaroslava a matky (mé babičky) Růženy výše. Proto označuje-li někoho například za strýce, jde o tátova strýce, tedy mého prastrýce atd.
Krajina našich kořenů
Jižní Čechy. Půvabná krajina s hlubokými lesy, četnými rybníky rozesetými v lukách, skvostná lidová architektura vesnických usedlostí, krajina opředená bohatou historií a tradicemi, udržovanými po celá pokolení hrdými a pracovitými lidmi. Zde, v tomto Bohem požehnaném kraji, jsou počátky našeho rodu, rodu Tupých, jehož potomky zavál nevyzpytatelný osud do všech koutů Čech i do dalekého Švédska.
Pořežany, Pořežánky, Bojkovice, Černýšovice, Štipoklasy, Sudoměřice, Všechlapy, Hvožďany, Bežerovice, Kozín, Doubrava, Bernartice, Staré Sedlo, Křída, Sítiny, Chrášťany, Rataje.
Sedmnáct vesniček rozhozených jako třpytivé korálky kolem Týna nad Vltavou a Bechyně. Vesniček, které jsou navždy propojeny pupeční šňůrou našeho rodu. V nich se mísily geny, které kolují v naší krvi a podle zákonů přírody budou kolovat i v krvi našich vnuků a pravnuků. Je to krev lidí spjatých všemi svými póry s přírodou. Krev domkářů, chalupníků a sedláků.
Genealogie: dvě větve jednoho rodu (matka)
Pořežany
Ve vsi nedaleko Týna nad Vltavou má počátky jedna ze dvou hlavních větví našeho rodu ze strany matky, rod Houšků. Z dosud zjištěných pramenů se zde v čísle 20 („u dolejších Štěpků“) někdy mezi roky 1765 – 1770 narodil praprapraděd Martin Houška. Vzal si za ženu Annu nezjištěného přijmení ze Štipoklas a kolem roku 1790 se jim narodil syn Jan. Ten se oženil s Marií rozenou Kešovou z Borkovic a 24. března 1818 počali syna Františka. Františkovi a jeho ženě Marii rozené Lexové z Pořežánek se v poněkud pozdním věku, 5. července 1864, narodila dcera Anna, která se 12. listopadu 1887 v Modré Hůrce provdala za Josefa Marka ze Sudoměřic. 20. března 1904 se jim narodila dcera Růžena, naše matka.
Štipoklasy
Tady se narodila Anna nezjištěného příjmení, žena Martina Houšky (viz Pořežany). A také Alžběta Frýdová, která se provdala za Tomáše Poura, sedláka z Pořežánek.
Pořežánky
V Pořežánkách žily rodiny Lexů a Pourů. Václav Lexa, sedlák z čísla 13, jeho syn František a Františkova dcera Marie, která se narodila 31. prosince 1819 a byla ženou Františka Houšky, dědečka naší matky. A také sedlák Tomáš Pour, děd Marie Lexové, manželky Františka Houšky (viz
Pořežany).
Modrá Hůrka
V Modré Hůrce byli 12. listopadu 1887 oddáni Josef Marek a Anna Houšková, rodiče maminky (viz Pořežany). Jsou zde pohřbeni potomci rodu Lexů a Frýdů a také oddávající farář Karel Gebauer.
Borkovice
V čísle 6 žili Jakub Keš a Marianna Boušková, rovněž z Borkovic, rodiče Marie, ženy Jana Houšky (viz Pořežany). Marie Kešová a Jan Houška byli našimi prarodiči.
Hvožďany
Zde má původ rod Stupků. Dcera chalupníka Jana Stupky, Barbora, si vzala za manžela Františka Marka ze Sudoměřic č. 6
Sudoměřice
Odtud pochází druhá hlavní větev našeho rodu ze strany matky, rod Marků. Kolem roku 1770 se tady narodil Martin Marek, chalupník, který si vzal za ženu Kateřinu Kolářovou, rovněž ze Sudoměřic. A byl to jejich syn František, který se oženil s Barborou Stupkovou, dcerou Jana Stupky z Hvožďan (viz Hvožďany). 3. února 1841 počali syna Václava, dědečka matky, který s Marií Šonkovou, narozenou 31. března 1840 ve Všechlapech, zplodil 25. září 1863 matčina otce Josefa, pozdějšího rolníka v Bežerovicích č. 18.
Černýšovice
V Černýšovicích č.8 žil s Annou Hruškovou, rovněž z Černýšovic, sedlák František Šonka se synem Janem
Všechlapy
V zápisu je Jan Šonka (viz Černýšovice) uveden ve Všechlapech jako sedlák na č.1. Usuzuji, že jeho rodiče byli natolik majetní, že svému synovi tento statek koupili, protože jeho ženou byla Veronika Haškovcová ze Sudoměřic. Nemohlo jít tedy o majetek získaný ženitbou. (Bylo to v létě 2005, když jsem se zápisky a kamerou navštívil všechny uvedené obce a vyhledával domy, resp. čísla popisná, která jsou v této genealogii uvedena. Tak jsem se dostal i do Všechlap. Po chvilce natáčení usedlosti č.1 vyšli pán s paní, starší než já, bylo jim divné mé počínání.
Když jsem jim vše vysvětlil a probrali jsme i rodovou posloupnost, ukázalo se, že paní je naší vzdálenou sestřenicí! To jsou paradoxy, řekl by exprezident Havel.
Bežerovice
Zde se obě hlavní větve ze strany matky setkávají. V čísle 18 se 20. března 1904 narodila Josefu Markovi ze Sudoměřic a Anně Houškové z Pořežan matka (viz Pořežany).
Matka byla pokřtěna v kostele v Sudoměřicích a ve stejném kostele se 21. ledna 1926 provdala za četnického strážmistra Jaroslava Tupého z Rataj.
Z historie obce Bežerovice
Z historie obce se mi nepodařilo nic nalézt. A tak musím vzít zavděk stručným popisem současnosti, jak jsem jej převzal z internetu. Osada Bežerovice leží asi 2 km západně od Sudoměřic mimo hlavní silnici. Autobusové spojení téměř vymizelo. K dopravě lze využít elektrickou dráhu z Tábora do Bechyně. Bežerovice jsou malebnou vesničkou, kterou v minulosti nepotkal žádný překotný rozvoj. Proto je do současnosti zachována krásná náves s kapličkou a rybníčkem s lekníny, vesnická stavení si zachovala původní ráz a nejsou dotčena různými nástavbami a přestavbami. Oblast je využívána přavážně jako hospodářská.
Počet domů 39, počet obyvatel 92.
Genealogie: dvě větve jednoho rodu (otec)
Křída
Zatímco předkové z matčiny strany pocházeli z kraje spíše na jihovýchod d Bechyně, předkové ze strany otce spíše z kraje severozápadního. Jedna větev, rod Vaňků, má původ v obci Křída. Tam se v čísle 22 narodil přibližně v roce 1795 – 1800 Jakub Vaněk, gruntovník (grunt je německý název pro selský statek z doby německé kolonizace). Jakub Vaněk si vzal za ženu Kateřinu Cihlářovou ze Sitiny číslo 45. 27.12.1826 se jim narodil syn Jan. Jan Vaněk je uvedený jako gruntovník na Kozíně číslo 10. Pravděpodobně převzal grunt po předcích své ženy Marie Kobližkové narozené 28.8.1825 právě v Kozíně č. 10 (viz Kozín). Janovi a Marii se 27.7.1868 narodila dcera Anna, matka otce.
Kozín
Tady se přibližně v roce 1775 narodil Jakub Kobližka, chalupník na č. 10 (chalupník – zemědělec s již větší výměrou pozemků, dnešní pojmenování střední rolník.Vlastnil 10 – 15 hektarů pozemků, koně a krávy). Ten se oženil s Marií Kohoutkovou z Doubravky, měli syna Jana (narozen cca 1795). Ten se oženil s Rosalií Tebichovou ze Starého Sedla.
28.8.1825 se jim naodila dcera Marie, pozdější žena Jana Vaňka (viz Křída), která zemřela 5.3.1897. Jejich dcera Anna (narozená 27.7.7868) se 9.5.1891 provdala za Josefa Tupého (narozen 10.1.1867) a 22. 8. 1894 se jim narodil syn Jaroslav, náš otec (viz Křída).
Staré Sedlo
V usedlosti č.12 se narodil Václav Tebich, chalupník, otec Rosalie provdané za Jana Kobližku, gruntovníka z Kozína (viz Kozín). Ženou Václava Tebicha byla Anna Malinová z Opařan.
Sitiny
Rodiště Kateřiny Cihlářové, ženy Jakuba Vaňka (viz Křída).
Doubravka
V Doubravce se narodila Marie Kohoutková, žena Jakuba Kobližky (viz Kozín).
Bernartice
Tady se narodila Terezie Parkosová, žena Františka Pelikána (viz Rataje).
Chrášťany
Z Chrášťan pocházela Anna Dušková, žena Matěje Cvacha (viz Rataje).
Rataje
V Ratajích se začíná psát historie rodu Tupých. Přibližně v roce 1785 se tady narodil Matěj Tupý, domkář v č. 35, náš praprapraděd (domkář – vlastnil malou výměru pozemků, někdy i pronajatých od obce. Kromě drobného domácího zvířectva vlastnil ještě krávu nebo kozu). Jeho ženou se stala Anna Zemanová z nejmenované obce. Jejich syn Václav Tupý se oženil s Annou Cvachovou z Rataj č. 21. Ta byla dcerou Matěje Cvacha, sedláka z Rataj, a Anny Duškové z Chrášťan (viz Chrášťany). (sedlák – vlastnil minimálně 20 hektarů pozemků, koně a krávy. Vypomáhali mu domkáři a baráčníci, platil jim penězi nebo zapůjčením potahu). Jim se 7.12.1833 narodil syn Josef Tupý. Jeho žena Anna Papačová byla dcerou Antonína Papače, gruntovníka z Rataj, a vnučkou Jana Papače a Doroty Pekárkové rovněž z Rataj. Matkou Anny Papačové byla Anna Pelikánová, jejímiž rodiči byl František Pelikán, panský hajný knížete Paara narozený v Ratajích, a Terezie Parkosová z Bernartic (viz Bernartice). Anna Papačová zemřela 1.8.1884. Syn Josefa Tupého a Anny Papačové, rovněž Josef, se narodil 10.1.1867 a byl otcem Jaroslava, našeho otce, a naším dědem (viz Kozín). Ženou Josefa Tupého, naší babičkou, byla Anna Vaňková. (Větev Vaňků je popsána na počátku, viz Křída, Kozín, Staré Sedlo, Sitiny, Doubravka a Opařany).
Z historie obce Rataje
V písemných historických pramenech nalezená první zmínka o vsi Rataje je časově zcela neurčitá. Je činěna v soupise papežského desátku v děkanátu bechyňském z let 1352 – 1405.
V místě stávala tvrz, jejíž držitelé jsou zmiňováni již v r.1360 – Petr Stolice z Rataj se synem Janem. V letech 1368 – 1369 držel tvrz s částí vsi Jan z Podole a s tím jeden hlas podací k ratajskému kostelu. Dvůr poplužní, dvě krčmy a druhý hlas podací kostelní měl Purkart jinak Pureš z Rataj, který zemřel před rokem 1385. Jan z Podole je ztotožňován s Ješkem Švenklem z Vršovic. Jeho syny zřejmě byli Oneš a Beneš z Podole, kteří svým majetkem v Ratajích ručili Janovi z Rožumberka na dluh 2 000 kop grošů. Část Rataj se pak nazývala podolskou a byla součástí tohoto statku.
Druhá část Rataj byla zvána rakovská. Tu držel zmíněný Pureš z Rataj a pak Jan, syn Petra Stolice. Tento Jan, tzv. Stolička z Rataj, držel v Rakově poplužní dvůr a plat v Hubové. Po jeho smrti v r. 1395 se do držení rakovské části Rataj dostal Bohuslav z Hrádku, jinak z Hradnice.
Podolská část Rataj se společně se statkem v Podolí dostala někdy v letech 1440 – 1445 do držení Jana Bechyně z Lažan. Když se v r. 1477 jeho tři synové dělili o dědictví, tak na díl Buriana z Lažan a z Bechyně připadlo: Podolí s tvrzí pustou, s dvorem poplužním a celou vsí, pustá ves Lhota, mlýn pod Podolím, Rakov, Borovany vsi celé, dvůr poplužní s dvory kmecími v Ratajích a právo kostelní podací a polovina městečka Bernartice.
Bechyňové z Lažan drželi Bernartice do r.1604, ale Rataje byly v r. 1594 prodány Petrem Bechyněm z Lažan Kryštofu Hozlaurovi z Hozlau. Ten, i když vlastnil tři čtvrtiny zámku v Dobronicích, vybudoval na získané části vsi Rataje nové sídlo – snad tvrz nebo dům (zámeček).
Hozlaurové již od r. 1527 skupovali po částech příslušenství panství Dobronice, až ho nakonec vlastnili celé. V r. 1560 zemřel Jindřich Hozlaur a dědictví po něm si rozdělilo pět jeho synů. Pro účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620 byli bratři Hozlaurové z Hozlan odsouzeni ke ztrátě třetiny majetku. Tak propadl konfiskaci statek Rataje – sídlo a ves s dvorem poplužním. Statek Rataje od české komory koupil Adam starší ze Šternberka a připojil ho k panství Bechyně. V r. 1715 se šestnáctiletá Marie Terezie ze Šternberka vdala za Jana Leopolda, hraběte Paara. Paarové byli vrchností v Bechyni až do moderní doby.
V obci je kostel Nejsvětější trojice ze 14. století. V 18. století byl přestavěn. V mlýně se narodil Karel Jan Heaše, historik a archeolog, který prozkoumal okolní mohylová pohřebiště v povodí potoka Smutný. Přes Rataje vedla stará obchodní stezka z Mirotic přes Orlík, Milevsko a Bechyni do Soběslavi.
(Prameny: internetové stránky obce Rataje)
Zajímavost z „Táborské knihy černé“, týkající se Rataj (do knihy zapisoval písař vyznání zločinců na městském právu).
„Vyznání Mikuláše Špičky, podaného pana Adamce Bechyně na Borovanech, léta etc. 1582: It. více přiznal: Druhej mord jsem učinil a
nějakou děvečku sem zabil. Přišla k nám se vohřívat, šla někam k přívozu. A já šel za ní, jako bych jí vyprovázel, dal jsem jí kyjem dubovém a vzal jsem vod ní pláštěk, kožíšek popásní, botky, váček, a v tom váčku bylo peněz hotovejch za pět krošův bílejch. (…) Kožíšek sem prodal tý děvečky do Vokrouhlý Kutovi za deset krošů bílejch. Tý děvečky botky sem prodal do Rataj děvečce Pekárkově za pět bílejch a taky jsem jí pravil, že sou ty botky mý ženy“.
Curriculum vitae
„Narodil jsem se 22. srpna 1894 v Ratajích č. 55“, píše tátův otec (Jaroslav Tupý) v úvodu svého válečného deníku z I. světové války.
Sešítek ve zbytcích černých desek, rozpadlý na jednotlivé listy, mnohdy obtížně čitelný (musel jsem používat lupu), jsem nalezl spolu s dalšími dokumenty krátce po otcově smrti v dřevěném vojenském kufříku na půdě domu č.24 v Ouběnicích, kde jsme tehdy v prvním patře obývali jednopokojový byt. O deníku jsme do té doby neměli tušení, otec se o něm nikdy nezmínil. O první světové válce, jejímž byl účastníkem, hovořil velmi skoupě, odpovídal jen na mé zvědavé otázky. Pamatuji si ale, že říkával: „Jednou bych o tom mohl napsat knihu“. Můžeme jen litovat, že tak neučinil.
Píše Jaroslav Tupý: „Otec jest syn Josefa a Anny Tupých, domkářů v Ratajích č. 55. Matka jest dcera Jana a Marie Vaňkových v Kozíně č.10. Jsem třetím synem. Sourozenci se jmenují Bohumil, Josef, Růžena, Robert, František, Oto, Marie, Anastazie, Božena a Jan.
Rodiče zpočátku bydleli v domku č. 58. Pak koupili sousední domek č.55, ještě doškový a malý, který byl postaven těsně při skále, která se vypínala as 25 metrů na východní stranu a na níž bylo panské pole panství knížete Paara z Bechyně. Místo mezi domem a skálou bylo pouze zápraží a stočka k odvádění vody spadlé se střechy. Časem, lámáním kamene, šířilo se místo a kámen prodáván ku stavbě těm, kteří ho potřebovali.
V roce 1896 stihla rodiče nehoda. Vypukl oheň z neznámé příčiny a celý domek lehl popelem, což bylo pro rodiče dosti velkou ranou, neboť nemělidosud domek splacený a mimo to měli mnoho starostí s námi a to s Bohumilem, Josefem a mnou.
Co však platno, bylo nutno přikročiti ku stavbě nového domku. Při dobré vůli lidu šlo to dosti dobře, neboť kdo jen trochu mohl, pomohl. Buď dal ze svého lesa nějaký kmen a p., kámen byl hned na dvoře.