Moto
„Toho bohdá nebude, aby stařec z údolí světla a hvězd z boje utíkal.“ Vladimír Tupý
Úvodem
Původní text článku z roku 2012 je upraven s ohledem na to, že Vladimír Tupý 2.8.2013 rakovině podlehl.
Článek se vztahuje obsahem k době, kdy měl otec před sebou rok života. Přes značné zdravotní potíže neváhal svůj příběh sdílet za účelem pomoci i ostatním – příběhem, zkušenostmi.
2012 – rok před smrtí
Možná tento článek pomůže jiným, možná zveřejnění jeho příběhu mohlo v roce 2012, kdy tento článek vyšel poprvé, pomoci i Vladimíru Tupému. Zvolili jsme tuto cestu, možná není správna, my věříme, že ano. Cílem není vzbudit soucit, lítost – ale snaha neprohrát se zákeřnou nemocí.
Vladimír Tupý
- 10 let bojovník s rakovinou
- 15 operací, dvě ozařování
- ztráta většiny jazyka, chuti, štítné žlázy, části čelisti, svalstva na krku, ústního patra, ochrnutí pravé tváře po přerušení nervu, trvalé přerušení lymfatických žláz
- ztráta schopnosti normálně jíst a normálně mluvit
- Deformace obličeje
Boj s rakovinou
Vladimír Tupý bojoval s rakovinou už od roku 2003, kdy se mu poprvé na jazyku objevil zhoubný nádor. Do roku 2009 absolvoval 8 operací a dvě ozařování. Při nich přišel o část jazyka, část krku, ztratil chuť, ozařováním byla zničena štítná žláza. Při jedné z operací mu dokonce byla odstraněna část měkkého patra a dočasně nahrazena částí tváře, pak mu byla vytvořena plastika.
Pak měl dva roky pokoj. Až do začátku roku 2011. Tehdy se opět objevil nádor. V té době jej však mnohem více zasáhla jiná událost. Zemřela jeho jediná vnučka Kačka – v necelých osmnácti letech podlehla těžké srdeční vadě.
Oba měli jednu společnou vlastnost – až neuvěřitelnou statečnost v boji se svou nemocí!
Rakovina se vrátila v roce 2011
V roce 2011 Vladimír Tupý absolvoval celkem 5 operací. Tu dvanáctou – a vůbec nejsložitější – operaci prodělal v říjnu, krátce po společném setkání sázavských spisovatelů, s Michalem Vieweghem, Pavlem Kohoutem a Leošem Šedo.
Při této operaci mu byla odstraněna část čelisti, kořen jazyka o velikosti 6 x 4 cm. To způsobilo deformaci obličeje a výrazné zhoršení řeči, kdy se musel doslova znovu naučit mluvit a také jíst, protože jazyku byla přerušena nervová spojení. Už nemůže jíst jinou než tekutou stravu se „specielním“ polykáním, aby po devastaci dutiny nepadalo jídlo do plic. Paradoxně k největším důsledkům patří neustálá produkce slin díky přerušeným lymfatickým žlázám.
Bohužel o necelé dva měsíce později se nádor objevil znovu a Vladimírovi byla dva dny před Štědrým dnem provedena plastika průdušnice. Poprvé také strávil vánoce mimo domov.
2012 – rakovina zvolila dosud největší kalibr
Nádor se v květnu objevil znovu, a to ve velkém rozsahu. Podle prvních předpokladů mělo jít o odebrání poloviny čelisti, části krku a velké části zbylého kořene jazyka. A panovaly obavy, že už Vladimír nebude mluvit vůbec, případně ani jíst. Při vyšetření bylo zjištěno, že je potřeba provést i plastiku a je nezbytné se na to připravit. Operace tak byla dvakrát odložena. Během toho sílily u Vladimíra bolesti, což ale nedával najevo! K operaci došlo 29. května. Trvala 6 hodin. Čelist nakonec odebrána nebyla.
Prsní sval jako záplata na krk
Při operaci byl vyjmut prsní sval a použit doslova jako záplata na zdevastovaný krk. Aby sval neodumřel, zůstal jeden jeho konec spojen s původním místě a tím je na svém novém místě vyživován. Na pravé straně hrudníku zůstala jizva se třiceti stehy připomínající žraločí kousnutí.
Verdikt: nemůžeme odstranit celý nádor a další operace už asi nebude možná
Část nádoru na krkavici nemohla být odstraněna, protože jakmile by se o to lékaři pokusili, došlo by k okamžité mrtvici. Vzhledem k dosavadní devastaci krku už nebude nejspíš možné další operace provádět.
Smutný rekord
Vladimír Tupý podle lékařů měl tehdy s tímto typem nádoru nejvíce operací. Ostatní se buď o dost dříve uzdravili nebo už nežijí.
Za život vděčil své disciplíně a přístupu k životu
Vladimír porážel rakovinu svou obrovskou vůlí, disciplínou a nadhledem, s jakým snášel svůj velmi těžký osud, i když poslední útok zhoubné nemoci jí dal vedení. S tím vším byl v motolské nemocnici velmi pověstný a oblíbený.
Z jeho zápisků z pobytu v nemocnici v říjnu 2011:
Profesor Astl při vizitě, když jsem po jeho otázce, jak se daří, zdvihl palec nahoru a vytlačil ze sebe že skvěle, řekl: „Tohle je nesmírně pozitivní člověk!“
MUDr. Lukeš: „Pane Tupý, už jste toho s námi zažil tolik a já Vás obdivuji, jak optimisticky to pořád zvládáte.“
MUDr. Bruthansová, ošetřující lékařka: „Pane Tupý, vy jste můj nejmilejší pacient, pořád se usmíváte, ráda za vámi chodím!“
Ve čtvrtek odpoledne přišel na oddělení MUDr. Chovanec v civilu. Řekl mi: „Vy jste takový smutný i veselý. Smutný proto, že za námi musíte pořád docházet, a veselý, protože za žádných okolností neztrácíte důvěru, že vše dobře dopadne. A za to si vás vážím a mám vás rád“.
Sestřičky: „Jste takové naše sluníčko“. Na vánoce od nich dostal dárek :-)
Když se dozvěděl poslední verdikt, napsal Vladimír domu zprávu:
„… No, vyhlídky nejsou právě optimistické, co? Ale toho bohdá nebude, aby stařec z údolí světla a hvězd z boje utíkal!„.
Stav byl po po 15. operaci takový, že v těle zůstal nádor, který se může zvětšit. Další operace už do tak zdevastovaného krku nebyla možná.
Pochod po nemocniční chodbě na počest vnučky
Na chodbě oddělení prochodil desítky kilometrů
Za těch čtrnáct pobytů v motolské nemocnici nachodil po dlouhé chodbě doslova několik desítek kilometrů. Když díky velmi bolestivé sondě (hadičce na potravu vedené nosem do žaludku) nemohl spát, počítal si každou projitou trasu na chodbě.
V sobotu 2. června 2012 – tedy pouhé 4 dny po operaci (!) vyrazil na pochod po chodbě, při němž ušel jeden kilometr. V ten den totiž probíhal memoriál Kačky Tupé – vzpomínkový pochod na jeho vnučku, mou dceru Kačku. Tímto se i na dálku zúčastnil!
Ve 72 letech jezdil i 50 kilometrů na kole
Po každé operaci vždy říkal: „Hlavně, abych mohl jezdit na kole“. Dokonce i po loňské težké operaci se dal dohromady tak, že na jaře jezdil trasy i 30 km. Před rokem, v 71 letech, ještě i 50 kilometrů! Přitom téměř každé ráno rozvážel noviny.
10 dní po poslední operaci, říkal: „… až se vrátím, budu rozvážet … přece nebudu sedět doma …“.
Problém byl, že nemohl v terénu pít. Jídlo i pití vyžadovalo speciální polohu krku. Co je běžné pro jiné, byl tady zásadní problém.