Focení
S focením a filmováním jsem poprvé v životě začal asi v roce 2018. Nejraději fotím lidi, detaily a pocity a atmosféru. Vděčná témata jsou sporty, divadlo, rekonstrukce historických bitev, pin-up móda.
Za dlouhou dobu jsem se stihl vybavit technikou, která mé schopnosti zatím dost předbíhá. Při obojím využívám svého blízkého vztahu ke grafice, výtvarnictví a s tím související poměrně slušné představivosti (spolu s výdrží a intenzitou mého hlasu jsou to jediné dvě věci, které si na sobě pochválím)
Během covidu jsem si obývák předělal na foto a filmový ateliér.
Detailněji o focení zde
Filmování
Filmování je rovnocenně významný koníček jako focení. Používám techniku pro široké využití (Panasonic Lumix S5, Panasoinc GH5 M2) a spoustu podpůrné techniky (gimbal, dron, wiral line, jeřáb, motorizovaný slider atd.)
Tématicky nemám žádné vyhranění, rád se podílím na čemkoliv, co by mohlo mít a má přínos. Z příležitostí, a tedy velkých zkušeností, si velmi cením možnost být u natáčení klipů Radka Bangy, klipů a dokumentů Martina Vojtěchovského a Romana Vacka. Výtečnou zkušeností je natáčení rekonstrukcí bitev.
Nepovažuji se za odborníka a stále se učím. Díky zkušeným přátelům se dostanu i k hodnotným akcím, které jsou neocenitelným zdrojem nových zkušeností.
Podrobněji o filmování zde
Divadlo
Největší koněm, který si mě našel naprosto náhodou v roce 1994, bylo ochotnické divadlo. Pamatuji si detailně na první den, kdy jsem se byl jen podívat na jednu ze zkoušek místního souboru. Měl jsem značně silné Déjà vu, že už jsem tam někdy byl… První hra s mou účastí byla Nejkrásnější válka (Lukián).
Po celou dobu je rodnou scénou Divadlo Jiřího Voskovce v Sázava. Soubor s více jak stoletou historií (tehdy pod různými názvy) hrál od 90. let zejména hudební inscenace (Balada pro banditu, Ze života hmyzu ap.), zhruba od roku 2016 se věnuje činoherním představením.
V letech 2022 až 2025 hrajeme s vynikajícími kolegy konverzační komedii Dokonalá svatba, s níž jsme získali na několika přehlídkách hlavní ceny za inscenaci, hlavní ceny a uznání za herecké výkony i scénu. Postoupili jsme na národní přehlídku ochotnických divadel Femad v Poděbradech. V dubnu 2025 máme za sebou přes 45 repríz. Moje role je ženich Bill.
Další oblíbenou postavu byl obchodník Mageri v Baladě pro banditu (2015), kde jsem velmi rád hrál vykutáleného obchodníka. Tuto hru u nás viděl i autor divadelní verze Milan Uhde.
Pro mne osobně má hra jednu zajímavost: Můj děda, italský legionář I. sv. války, byl později četníkem a od roku 1924 (asi do 1929) sloužil na Podkarpatské Rusi – v Užhorodě, Koločavě a dalších obcích. Tedy v místech, kde žil a 16. 8. 1921 zemřel skutečný zbojník Nikola Šuhaj. V tomto kontextu mohl tedy můj děda poznat některé četníky, kteří Šuhaje znali či se podíleli na jeho dopadení!
Divadlo je pro mě doslova terapií! I vyčištěním hlavy, zkoumáním svých možností. Odměnou je zvládnutí role a smích, potlesk a spokojenost diváků. Kdo zažil, ví, že to není klišé!
Moderování
Moderování akcí jakéhokoliv tipu. Dětské, plesy, městské atd. Je to mimo jiné velká příležitost se dozvědět spoustu zajímavých věcí. V létě 2024 jsem měl tu čest vyzpovídat českého běžce, olympionika, medailistu z domácích i evropských a světových klání Jakuba Holušu.
Psaní
Miluji češtinu, její bohatý jazyk, kterým lze vyjádřit cokoliv do nejmenších detailů.
Takže psát povídky, glosy, příspěvky, články je pro mne potěšením.
Asi jsem to zdědil po tátovi, který ač sklář měl doma přes tisíc knih a sám je psal. Ovládal češtinu tak, že nebylo třeba korektorů.
Kreslení
Kreslil jsem od malička. První (nehonorovaný) úspěch jsem měl v pěti letech s publikováním obrázku v časopise Sluníčko. Na obrázku byl bezpodlažní domeček se sedlovou střechou pokrytou asi heraklitem, jedním oknem a komínem na tuhá paliva. Pozemek byl oplocen.
Kolem patnácti let jsem zkoušel portréty. Protože to moc nešlo, přesedlal jsem na kreslené vtipy, jejichž ukázky jsou zde.
První a na dlouho jediný mi vyšel v roce 1984 (18 let) v časopise Stadion a byl na něm plačící bosí pán, sanitka a saniťák s nosítky, na nichž byly prošlapané boty. Téma bylo: pochod Praha Prčice. Přijde mi to dobrý i po letech…
Něco mi pak vyšlo v roce 1990 s tématem k ČSFR ap. Velký úspěch bylo pro mne otištění vtipu v časopisu Stadion někdy v roce 1985. O deset let později několik vtipů v časopise Trnky Brnky, později více i v ostravském časopise Žert. Občas doprovázím kresbami některé články v místním měsíčníku Sázavské listy.
Protože nejsem příznivcem jednoduchých a popisných vtipů, snažím se o jiný humor, který se musí líbit především mně, ale ne se vším jsem spokojen. Poslední roky, kreslím jen sporadicky, i když pořád se snažím o zdokonalení stylu.
Grafika
Souběžně s kreslením jsem se od roku 1991 začal zabývat neprofesionálně grafikou – tiskoviny, podklady, tehdy i vizitky, plakáty. Pak jako vedlejšák dlouhou dobu výrobou reklamy a webové stránky. V současné době prakticky už neprovozuji Jedním z úspěchů bylo, že logo pro sponzora sázavských fotbalových žáků se dostalo i na hotel tohoto sponzora. A po vyvraždění redakce Charlie Hebdo ve Francii jsem udělal symbolické logo s textem „Yes liberty – no terorism“, které převzala jedna mezinárodní organizace a řadu let je používala, název používá stále.
Od roku 1992, kdy se mi poprvé dostal do ruky graficky program Corel Draw verze 3, jej používám výhradně dodnes. Tehdy byl první zakázkou plakátek s mapkou a textem pro nějaký penzion. Trval mi 30 hodin! …
Webové stránky
Úplně první jsem udělal kompletně včetně programu v PHP, databáze, ovládání a grafiky někdy kolem roku 2004 pro město Sázava, to ještě nebyly redakční systémy. Pak jsem využíval RS Joomla pro sebe i jiné firmy. Tyto mé stránky provozuji v RS Word Press, grafika výhradně vlastní, bez AI.
Detektor kovů
Koníček, který mám asi 8 let. Poslední dobou velmi sporadicky. za což si spílám! A chci to napravit. Největším přínosem je pro mě objevení historie při každém nálezu a také samotný pohyb v přírodě. Řadím se k většině kolegů, kteří mají k historii i přírodě velký respekt a nikdy by nešli na archeologická naleziště nebo zaseté pole a vždy po sobě uklidí vykopané jámy a bordel nevracejí zpátky do země. Momentálně mám Minelab Equinox 800.
Jiné názvy pro tyhle blázny jsou mrcasníci či hledači pokladů, detektor je klacek :-)
Elvis Presley
Několik let amatérsky vystupuji na menších akcích jako Elvis. Využívám toho, že v kostýmu a v paruce nejsem poznatelný s civilním zjevem :-)
Zpívám na živo, v žádném případě playback. Nepatřím rozhodně ke špičce, takže svá vystoupení standardně nenabízím a beru je jako zpestření svého času.
Mám tmavě modrý kostým a poměrně zdařilou paruku (mohu chválit, nedělal jsem já). Brýle mám z roku 1991, kdy jsem je pořídil na putovní výstavě o Elvisovi v Praze, s unikátním posledním Elvisovým Cadillacem a některými obleky.