Táta Vladimír Tupý psal, co si pamatuji. Především nám s bratrem psal od narození deník- Původně to mělo být během našeho dětství, ale deník se rozrostl až do naší dospělosti, celkem to bylo 24 ručně psaných knih velikosti A5. Deník je významný i tím, že kromě událostí o nás se v něm objevují i dobové souvislosti a aktuální informace včetně fotek a výstřižků z novin ze Sázavy či z Československa. Je tam například uvedeno, že Sázavu v 70. letech postihlo zemětřesení – osobně si na to i pamatuji.
První, co si z tátova psaní pamatuji, byla pohádka O zlobivém Radkovi. Obsah si již nepamatuji a ani nevím jak jsem v ní dopadl :)))
Díky své vysoké disciplíně měl táta spoustu poznámek, četl knihy – měli jsme jich v knihovně více jak jeden tisíc! Tátův bohatý jazykový slovník a bravurní pravopis výrazně zvýšil kvalitu jeho knih, a to tak, že nepotřeboval obsah redigovat.
Táta psal nejen různé glosy, ale tak vylíčil svůj boj s rakovinou ve dvou knihách Putování obratníkem raka I. a Putování obratníkem raka II). Mimo jiné věnoval knihu Korálky v mé duši i poezii, konkrétně svým vlastním pocitům. K této knize jsem na obálku použil koláže výtvorů mé dcery Kačky.
V knize Kořeny a kořínky uvádí detailní rodokmen rodu Tupých zhruba od roku 1750 (vytvořen kolem roku 2006 bez pomoci počítače, pouze z dokumentů dědovy pozůstalosti a omezeně z matrik). Kniha dále obsahuje kompletní opis dochovaného deníku mého dědy (tátova otce) z 1. světové války a ze služby dědy v četnictvu. V poslední části jsou pak opisy některých dopisů tátových sourozenců, zdokumentování dalšího dědova života dochovaných dokumentů.